Jan a Antonie Jankovcovi - Vypalovaná malba na sklo
Vypalovaná malba na skle Antonie a Jana Janovcových -
4/2004 text : Antonín Langhamer
- Ačkoliv má u nás vypalovaná malba na skle nepřetržitý technologický a výtvarný vývoj od pozdního středověku dodnes a vícekrát s ní bylo dosaženo pozoruhodných výsledků, ve 20. století byla často, připusťme, že nejednou právem, zpochybňována. Ve dvacátých a třicátých letech se odmítalo malbou přezdobené sklo z Kamenickošenovska a Borska a jeho výrobcům se za vzor dávalo tvarově čisté a nezdobené sklo skandinávské. Ve druhé polovině čtyřicátých let usiloval o její uměleckou rehabilitaci Stanislav Libenský a jiní výtvarníci, v padesátých letech studenti z ateliéru prof. Kaplického (František Tejml), v šedesátých letech i později především Vladimír Kopecký, v osmdesátých letech žáci prof. Libenského. Dnes o malbě na skle jako o jedné z technik používaných jak ve výrobě, tak autorské sklářské tvorbě pochybuje málokdo, ale všechny přístupy k ní nejsou přijímány stejně. Poměrně dlouho se - neprávem, pochybovalo o pojetí, pro něž se rozhodla Antonie Jankovcová. Neodpovídalo totiž žádnému u nás do té doby akceptovanému názoru, ale nakonec se s ním prosadila. Jankovcová, za svobodna Skoková, nejdříve studovala na železnobrodské sklářské škole v oddělení rytého skla, potom na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve sklářském ateliéru. V polovině šedesátých let v něm profesor Libenský, docent Plátek a Jiří Harcuba udělali hodně pro to, aby se o ryté sklo začali zajímat někteří studenti. Jankovcová měla nejnadějnější výsledky. Když se proto začala věnovat malbě na skle, ledaskdo s jejím rozhodnutím nesouhlasil. Měla ale nejméně dva dobré důvody ke změně své výtvarné orientace. Nezbytným předpokladem pro vznik rytin podle jejích představ byly pokaždé nové tvary, což nebylo při omezených možnostech vzorování možné. A druhý? Když jako studentka uměleckoprůmyslové školy prováděla některé návrhy v dílnách novoborského sklářského učiliště, seznámila se tam s mistrem odborného výcviku Janem Jankovcem a provdala se za něj. Jankovec přišel do Nového Boru brzy po skončení druhé světové války a sklářskému řemeslu se vyučil u místního malíře skla německé národnosti. Ten mladému adeptovi natolik důvěřoval, že ho zasvětil i do některých s touto technikou spojených a místními malíři pečlivě střežených tajemství. Jankovec se stal učitelem budoucích malířů skla a v odborném učilišti měl všechny předpoklady potřebné k postupnému odhalování dalších s malbou na skle spojených výrobních tajemství. Postupně zdokumentoval a prakticky ověřil asi sto většinou zapomenutých malířských postupů, několik jich na základě před tím získaných zkušeností vyvinul a tři z nich patentoval. Nemoudré by proto bylo jeho znalosti výtvarně nezhodnotit. Společně začali manželé Jankovcovi malby na skle využívat v sedmdesátých letech. Jankovcová zaručovala výtvarnou kvalitu výsledků, její manžel se staral o technologickou originalitu. Jejich malby na skle se ale rozcházely téměř se všemi představami o ní. Dávali přednost černému nebo bílému opaknímu sklu před sklem čirým, nevyužívali průhledů, ale odrazů. Nevyhýbali se zlatu, které jejich malbám dodávalo atraktivní vzhled. Navíc jim tato malba na skle pokaždé přinášela jinak zajímavé barevné efekty. Časem přišli na to, že někdy vznikají také na zadní, divákovi utajené straně a rozhodli se jich využít. Tak vznikly první vypalované podmalby na čirém skle a svou barevností podstatně rozšířily jejich výtvarné možnosti. Pracovali se skleněnou fritou, smalty, lazurami, drahými kovy a jejich rezináty, jejichž krása vynikne až po vypálení při vysokých teplotách, kdy navíc vytvoří jedinečné struktury. Začínali malbou na dutém skle, ale záhy přešli na ploché sklo a začali vytvářet obrazy, které zřídkakdy překročily formát 50x50 cm, ale sestavili z nich i několik rozměrných kompozic do architektury. Časem vyřešili i jejich střízlivou, ale funkční adjustaci v kovových rámech. Obrazy malované na plochém skle tvoří několik volných, postupně se rozrůstajících tematických celků, cykly Květy, Plody, Krajiny, Rostliny, Živly, Poselství z kosmu a abstraktní malby s uvolněným malířským rukopisem a barevnými efekty, jakých nelze docílit žádnými v malířství dosud užívanými postupy. Jankovcovi „své“ malířské sklářské techniky ovládají do všech podrobností, a proto vědí, které lze, a za jakých podmínek, zkombinovat a využít tak, aby dosáhli nejen požadovaných výsledků a ani v budoucnosti nedošlo k jejich znehodnocení způsobem podobným tomu, který postihuje řadu z minulosti dochovaných maleb na skle a dělá vrásky na čele restaurátorů. Zdá se, že by je již v práci nemělo téměř nic překvapit, ale protože stále vymýšlejí nové kombinace, jsou dalšími možnostmi malby na skle neustále překvapováni. Tyto skleněné obrazy jsou, když pomineme možnost mechanického poškození, téměř nezničitelné. Na světle nevyblednou, neodskelní a odolají i kyselým dešťům, ale jejich omývání louhy nebo kyselinami se přesto nedoporučuje. V devadesátých letech začali ploché sklo tvarovat v elektrické peci. Od té doby vytvářejí také dekorativní objekty, vázy, mísy a talíře z čirého, ale pomalovaného skla. Jankovcovi jsou u nás ojedinělým rodinným klanem. O sklo se totiž zajímají také jejich dcery. Karolína Kopřivová absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a věnuje se designérské i autorské sklářské tvorbě a pedagogické činnosti, Tereza Jeřábková studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě a na Univerzitě Palackého v Olomouci. Věnuje se malbě nejen na skle a učí. Sklářským výtvarníkem je také umělecky všestranně orientovaný absolvent pražské uměleckoprůmyslové školy Pavel Kopřiva, manžel Karolíny, o výtvarné zpracování skla se zajímá i manžel Terezy Petr Jeřábek přesto, že je absolventem strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Antonie a Jan Jankovcovi tvoří nerozlučnou dvojici, u níž po třicetileté spolupráci je téměř nemožné konkretizovat jejich podíl. Na všech malbách je podepsána Antonie Jankovcová a nepochybně pro ně je většinou rozhodující její výtvarný názor, ale podíl jejího manžela na vzniku maleb...
Více v papírové formě magazinu: Červenec - Srpen 2004
.........................................................................................
kde se všude časopis dá sehnat v papírové podobě a článek tedy doufám celý?!
........................................................................
Galerie Díla, Uhelný trh 11, Praha 1, Tel.: 603 720 983
Galery shop, Veletržní palác, Dukelských hrdinů, Praha 7, Tel.: 224 301 238
Keramické centrum, Kolbenova 24, Praha 9, Tel.: 283 891 990
Keramik Studio, Sokolovská 7, Praha 8, Tel.: 604 831 800
Keramický ateliér, Vosmíkových 20, Praha 8, Tel.: 602 889 438
Keramické studio, Kohoutov 74, Hajnice u Dvora Králové, Tel.: 499 392 416
Pávek-keramika, Doubravice nad Svitavou, Tel.: 516 432 773
Studio keramiky, Kollárova 16, Praha 8, Tel.: 603 866 791
Výtvarná dílna Matilda, Jiráskova 47, Brno, Tel.: 774 704 044
.................................................................................
http://www.keramika-sklo.cz/ vydání:Červenec - Srpen 2004